Asijská cuketová směs s nudlemi Soba a smoothie-ování

Cuketa mi za posledních pár let učarovala. Doma jsme ji jedli vždycky, nejvíc "na čínu", ale až zaposlední dva, tři roky jsem zjistila, jak s ní jde neskutečně dobře experimentovat. A jelikož na experimenty musí být dostatek materiálu, vysadili jsme letos snad 12 sazenic a pomaličku začínáme sklízet... Už jsme stihli upéct cukeťák, zamíchat ji k pohankovému rizotu a uvařit polévku, těšíme se, až jich bude víc naráz a uděláme si do zásoby pomazánku na topinky či na špagety. Dnes večer mě ale "svrběla huba" (ano, až tak) na něco trochu do té Číny, ale trochu jinak... Znáte ten pocit, žejo :-)

Zalovila jsem ve špajzu a našla zásoby z Asijského týdne v Lidlu - pšenično-pohankové nudle Soba, bambusové výhonky a klíčky. K tomu cibulku, bílou i červenou, cuketu na kostky a jelikož nebyl čas rozmrazovat maso, tak klobásku. S medvědím česnekem, ať je to aspoň trochu zdravé :-) Ochuceno sojovou omáčkou Tamari a trochou grilovacího koření.

S kuřecím nebo hovězím masem by to asi bylo ještě o ždibet lepší, ale i ta klobáska ušla :-) A na pánev jsem k tomu ještě přidala pár lístků kadeřávku. Chutě jsem utěšila, dobré je to. Na talířku jsem ještě zakápla dýňovým olejem, který dodal lehce oříškovou vůni a chuť. Taky z Lidlu, mimochodem :-)

A s nadlábnutým bříškem teď sedám k počítači, abych pohledala nové inspirace a informace o mojí nové úchylce (já tomu sice říkám nadšení, ale tak... :-) ), a tou jsou smoothies. Jako předčasný dárek k 30. narozeninám jsem od tety, strýce a babičky dostala NutriBullet, speciální mixer na tyto dobrůtky. Od té doby jsem zkusila umixovat už snad všechno, co doma bylo :-) Né, to přeháním, ale ovoce a zeleninu,  bylinky, občas nějaká semínka, jogurt nebo oříšky, ty tam cpu horem dolem. Nejvíc mi smoothies vyhovují ke snídani, odpoledne třeba nějaké ovocné jako dezert, na večer s návštěvou zase něco, co se dobře míchá s vodkou... A všechny varianty jsou výborné! Fotívala jsem si každou kombinaci, co umixuji, pak mi ale manžel řekl, že už mi z toho začíná hrabat... :-D Tak tedy pro příště budu fotit jenom nějaké nové a neotřelé :-) Spoustu receptů na smoothie má na svém webu Monika Brýdová, které z toho hrabat může, tak se můžete inspirovat třeba i u ní. Já na ukázku přidávám pár těch prvních. Nejvíc zatím vede "Red smoothie" z červené řepy, banánu a zázvoru. Ňam!

Jitrocelový sirup a splněný slib - Elsové šaty

Nepřestává mě udivovat, jak je příroda mocná. Dává hojně tam, kde to máte nejblíž, občas také bere tam, kde to nejvíc bolí... Smutnit ale nebudeme, dnes bych vám chtěla ukázat, jaký poklad jsme našli doma na zahradě.

Už před několika týdny jsme posbírali materiál na kopřivový sirup a slunečnicový med. Sirup už je skoro vypitý, medu už také moc nezbývá...

Kdo máte malé děti, z nichž alespoň jedno chodí do školky, určitě to znáte taky - neustálé nachlazení, kašel, rýma, osobně mám pocit, že od zimy neděláme nic jiného, než že utíráme nudle pod nosem a snažíme se nějak vykurýrovat jak školku navštěvující Zuzku, tak i mladšího Adámka. Sirupy a kapky z lékárny už nás nebaví, především proto, že nezabírají. Pomalu jsem se začínala bát, že letos to bude bez bazénů a koupališť. Pak k nám ale jednou přišla teta, že si jde nasbírat do humna jitrocel na čaj pro děti, že už jí doma došel. Tak jsem se šla podívat a ono fakt - stačí, aby chvilku nebyl čas na sečení trávy a najednou můžete sbírat třeba celé odpoledne a nasušit na čaj či udělat sirup, který bude domácí a ne plný chemie, jako ty z lékárny. A protože mám ty nejlepší pomocníky, vrhli jsme se hned na to :-)

Zuzanka si vedle česneku zakládá svoji
kytičkovou zahrádku - sadí si sedmikrásky :-)

Adámka jitrocel nějak moc netankuje, zato sedmikrásky, ty
by mohl sbírat pořád :-)

Maminka zatím začala s jitrocelem...

...a Zuzanka se během chvilky přidala :)

 Pokud vám pomáhají sbírat děti, doporučuji potom doma celou úrodu ještě jednou přebrat. Budete sami překvapení, kolik pampelišek, sedmikrásek a jiných dobrot mezi jitrocelem najdete :-)

Listy opláchneme, nakrájíme nebo natrháme a dáváme do čtyřlitrovky vždy vrstvu jitrocele a vrstvu cukru (kdo chce zdravější variantu, může prokládat místo cukrem medem, nebo třtinovým cukrem).
Máte? Tak šup s tím na sluníčko.

Na okně na sluníčku necháme cca týden luhovat, až se cukr rozpustí a jitrocel pustí šťávu. U nás bylo po většinu doby zataženo a pršelo, možná proto jsme toho nakonec nepřecedili až tak moc - z přibližně 2 litrů materiálu jednu půllitrovku od Becherovky (přes cedník, kdo chce, tak i přes utěrku, do hrnce a odtud do tmavé flašky). Cukr se nerozpustil celý, tak jsme mu trochu pomohli asi 1 dcl teplé vody a usilovným mícháním vařečkou. Každopádně sirup po uzavření do flašky šupneme do ledničky a dětem (nebo sobě) dáváme 3x denně po lžičce, nebo - pokud jste jako my ze Slovácka - tak třeba i po štamprli :-)

 Konečně se mi podařilo včera splnit Zuzance dávno vyslovený slib, že jí ušiju šaty, jako má královna Elsa z filmu Ledové království. Jsou to první šaty a vůbec jedno z prvních oblečení, do kterých jsem se pustila, ale Zuzance to snad nevadí :-)

Pár posledních dortíků...

Žiju! :-) I když na blogu se po mě zem slehla, poslední dobou žiju nejvíc a nejlíp za poslední roky.
Důvod, proč jsem se na delší dobu odmlčela je ten, že naši rodinu potkaly v posledních měsících změny, které nám trochu neplánovaně zamotaly rodinné plány, nicméně krásnější zamotání jsme si ani nemohli přát. Ano, tušíte dobře - za 7 měsíců se k nám připojí třetí dítko :-) Přes počáteční paniku, jak to proboha jenom budu zvládat, se dvěma dalšíma malýma dětma, jsem se s pomocí nejbližších uklidnila, obavy hodila za hlavu a začala se neskutečně těšit. Velká rodina byl vždycky můj sen, popravdě jsem si přávala i 4 děti... Třeba zase za 2 roky :-)

Asi týden po zjištění přišly klasické potíže prvního trimestru - nevolnosti, únava, usínání téměř všude a pořád... S tvořením to tedy nevypadalo moc dobře. Při držení háčku v ruce se mi navalovalo, pár posledních dortů jsem dělala s jednou nohou neustále vybíhající na toaletu, několik jsem jich bohužel musela i na poslední chvilku zrušit, čímž se všem postiženým znovu omlouvám. Nicméně, zrušení "povinného" pečení a vůbec všech povinností krom rodiny a dětí, se ukázalo jako nejlepší tah, ke kterému jsem se (opět s velkou pomocí nejbližších) odhodlala. Po pár týdnech odpočinku jsem zase odpočatá, relativně trpělivá, usměvavá a snad chápající osoba, ne ta nevrlá, štěkající, křičící a nervozní ženština, která se ze mě poslední dobou stávala. Až by se zdálo, že miminko mi bylo posláno, abych se vzpamatovala a zase se soustředila na to, co je pro mě nejdůležitější - má rodina.

Což ovšem neznamená, že na potvořeníčko nebo na blog zanevírám a končím - to vůbec ne. Háček v ruce už zase udržím a mám rozdělané pončo pro Zuzičku a připravené příze na čepičky pro obě děti. Šití mám také v plánu, jak bude zase trochu času. Všechno ale budu soustředit na nás domácí.

Chtěla bych vám tu představit pár posledních dortíků, které jsem zvládla ještě před těhotenstvím, případně už při těhotenství, horko těžko, ale už bylo pozdě na to je rušit... "Ledové království" po druhé pro naši Zuzanku a potřetí pro sestřenku Elinku, dort k šedesátinám, který měl vypadat o moc líp, ale bohužel jsem téměř neustála na nohou... A jeden Stoupa, dělaný pro původně plánovaný dort s Gumídkama, které má Zuzanka moc ráda, ale které spolu s Kačerama z Kačerova porazilo Ledové království... Třeba příští rok :-)

Tož tak :-) Opatrujte se, snad se mi sem podaří občas něco hodit, začíná nám zahradní sezóna, tak na to tvoření zase tak času nebude, ale třeba se hecnu a dodělám ty jarní čepičky dřív, než na ně bude moc teplo :-)

Milujte se a množte se!! :-)

K ukončení studia

Jeden z prvních nenarozeninových dortíků - dnešní knihy k ukončení studia. Dort je na přání kamarádky pečený jako "Malakov" s přihlédnutím k potřebám tvarování a potahování :-) 

Jelikož jsem o Malakovu nikdy předtím neslyšela, byla jsem za tuto "jakože Malakov" výzvu ráda. Recept použitelný na tvarovaný a potahovaný dort jsem našla ZDE. A brzy asi vyzkouším i originální, piškotovou a šlehačkovou verzi :-)

Dort Prasátko Pepa

Tento týden jsme pekli dort pro naše dvojčátka, moji sestřenici a bratrance Adélku a Tomáška, Zuzančinu a Adámkovu tetu a strýce. Je to sranda, protože jsou o půl dne mladší než Zuzanka. Je to jako včera, kdy jsme přebíhali ve Zlínské porodnici z našeho pokoje do jejich a seznamovali jsme děti navzájem. Dodnes si pamatuju i radost, jakou jsem měla, když mi strýc řekl, že budou mít miminko zároveň s námi (tehdy ještě nevěděli, že to budou dvojčátka, v pořadí děti č. 4 a 5). A musím říct, že parta jsou úžasná, když se u nás nebo u nich sejdeme, dům se otřásá v základech :-)

Tak jako ti naši draci, i dvojčátka mají rádi pohádky, momentálně u nich frčí Prasátko Pepina s bratříčkem Tomem. Tak jsme jim udělali dort v tomto duchu :-) Uvnitř krtkův dort.

A to bych, prosím, nebyla já, kdybych na něco nezapomněla. Takže na poslední chvíli, už v krabici, jsem letěla ještě dovrtět prasátkům ocásky :-)

Přejeme Adélce a Tomáškovi krásné 3. narozeniny!

Pastelkovník pro Zuziku z naší nové zašívárny

Hurá, už je to tady! Po měsících bez šicího stroje (respektive bez místa, kde bych si ho mohla roztáhnout) mi můj zlatý manžel připravil náš společný pracovní pokoj, neboli ZAŠÍVÁRNU, jak jsme si ho pojmenovali. Je to pokoj v podkroví, které jsme při rekonstrukci našeho domku předpřipravili na dobu, až budou děti větší a budou chtít mít svůj pokojík. Doteď to bylo spíš skladiště, ale teď je to naše zašívací pracovna, s uklidňujícím výhledem na Bílé Karpaty :-)

První šicí projekt po delší době je pastelkovník pro naši Zuzanku, která začala tento týden chodit do školky. Neskutečné, jak ten čas letí... Je to naše šikulka, do školky chodí statečně na celý den, plakala jenom jednou a velice málo. Maminka má mnohem větší problém se s tím vyrovnat :-)

Nad pastelkovníkem jsem přemýšlela už dlouho, ale nebyla jsem úplně rozhodnutá, jak chci, aby vypadal. O víkendu jsme měli na návštěvě kamarády z Brna, kteří mi jeden přivezli ukázat. Tak jsem si říkala, že už se taky musím rozhoupat :-) Našla jsem si na internetu návod na pastelkovník velký, protože Zuzanka ráda maluje fixami i pastelkami - ZDE, ale v průběhu jsem si to rozmyslela, půlku ho ufikla, druhou nechala pro příště a udělala menší. Velký by se jí zatím špatně tahal, s tím počkáme až do školy :-) Látky mám doma už dlouho, ale pořád jsem nevěděla, co z nich ušít. Myslím, že na pastelkovník jsou ideální, a ještě mi zbylo i na obal na kytaru, kterou Zuzanka dostala od Ježíška.

Se zipem ani nebyl moc velký boj, až teda na navlékání jezdce, to mi vždycky zabere klidně i půl hodiny. A občas ho radši po půlhodině odnesu nasadit Kubovi a jdu se uklidnit pohledem z okna :-) Na kapsu na papíry nebo omalovánky kvůli změně v průběhu šití nezbylo místo, ale nevadí - dovnitř se vejdou i na volno. Zatím má pastelkovník velký úspěch. To potom to tvoření moc baví :-)

Děti mají svou malou tvořící kreslírnu/zašívárnu v kuchyni v rozkládací komodě. Já však neskromně potřebuji se svým tvořením trochu víc místa, proto jsem teď v sedmém nebi. Děkuji, Kubíku, za tak rychlé a krásné zrealizování Zašívárny :-*

Vůbec si v poslední době si čím dál víc uvědomuji, jak úžasné lidi kolem sebe mám. Nebýt jich, nebylo by ani tvoření. Už od malička mě k mému potvořeníčku inspiruje spousta báječných lidí. Začínala jsem s maminkou, která mi ukázala šicí stroj. Dodnes si pamatuji, jak trpělivě šila oblečky na mé barbíny a Kena :-) Babička mě zase seznámila s háčkem a jehlicemi. S tetou Radůzkou jsem nadšeně vyzkoušela spoustu výtvarných technik jako découpage, barvy na sklo, malování na kamínky a plno dalších. Moje tchyně Dáša je neskutečně nápaditá akční tvořilka, která nás zásobuje klenoty z keramiky, dětem šije kostýmy a oblečky, plete čepičky a šály, doma napichuje krásné patchworkové ozdoby z mašliček... Navíc se jako maminka tří kluků může na Zuzance konečně vyřádit :-) Také kamarádky mám jaksepatří tvořivé - Magda háčkuje neskutečně krásné hračky, které dělají radost už spoustě dětí v Bánově, Martinka nám pěkně zavařila malovanými rybičkami na zrcadlo v koupelně (2 velké rybky a 4 malé... zatím tedy máme doma malé rybky jen dvě, ale když už to máme na tom zrcadle... :-D )... Samozřejmě holky blogerky, které umí vytvořit věci, až se tají dech... Kdybych vás tu měla, holky, vyjmenovat všechny, tak by to bylo čtení až do Vánoc :-) Ale moc vám všem děkuji, že jste, protože mě inspirujete k tomu, abych zkoušela nové věci a hlavně, díky vám mě to potvořeníčko o moc víc baví! Mrkněte alespoň na pár výrobků, které nám zdobí domácnost či děti a které vytvořily výše zmíněné šikulky.

Krásnou neděli všem a tvořte!

P.