středa 30. července 2014

Mirabelkový sirup a skleničky letničky

Na zahradě máme spoustu ovocných stromů. Některé ještě sadil můj dědeček, některé už jsme si zasadili sami. Je tam však jeden, který nesadil nikdo - mirabelka. Prostě si jednoho jara před pár lety, nevolána, nezvána, vyrostla těsně vedle plotu a od té doby tam stojí a sílí, jako by se nechumelilo. Na jaře jsme jí přistřihli větvičky, a stejně zarodila tak, že už jsme nevěděli, co s plody dělat. Kompoty zavařené, marmeláda uvařená, a pořád půl úrody zbývalo. Chtěli jsme s manželem udělat džem, můj šikovný muž už dokonce začal mirabelky vařit, ale pak padl nápad na sirup. Přes léto v podstatě nic jiného než sirupy nepijeme, bezinkového už jme přepití a kopřivový jsem letos úspěšně zazdila :-/ Tak proč nevyzkoušet něco nového?




Mirabelkový sirup (množství na 3 a kousíček litru)

2 litry mirabelkového protlaku
1,5 kg cukr krupice
3 ČL kyselina citronová

Uvařené mirabelky jsme přecedili přes klasické kuchyňské těstovinové síto a nechali vychladnout. Vyhazovali jsme tedy jen pecky a slupky. Do vychladlého protlaku jsme potom přimíchali cukr, trochu kyseliny citronové a rozmíchali za studena (mirabelky želírují sami o sobě, tak jsme se báli, že při zahřívání by se nám místo sirupu přece jen podařil ten džem). Musím říct, že výsledek mě velmi mile překvapil. Sirup je kyselkavý, hustý, voňavý po mirabelkách, krásně oranžový a hlavně domácí :-) Za mě tedy mirabelkovému sirupu třikrát ANO, ANO, ANO!





Toliko zprávy z kuchyně. A abyste si nemysleli, že tvořeníčko mimo kuchyni stojí, ukážu vám ještě, jak jsme s kamarádkou Martinkou ozdobily skleničky z IKEA. Barvičky na sklo udělají spoustu parády! Skleničky jsem si koupila už na začátku května, kdy jsme byli na prodloužený víkend v Brně. S Martinkou jsme je ještě stihly nazdobit konturami, než jsme odjeli. Teď mi je přivezla vybarvené, když přijeli zase na návštěvu k nám, a od té doby se na ně nemůžu vynadívat. Zuzanka už chce pít jenom z "beruškového" hrnečku! :-) 

Půlka skleniček je kreslená zlatou konturou...

...druhá půlka černou. 

Ještě jedna sklenička od Nutelly, která momentálně
slouží pro uchování Adámkových dobrot v lednici.

Se šitím už je to potvořeníčko horší - spousta nápadů a restů musí zřejmě počkat do zimy, protože teď se k mašině dostanu jenom zřídkakdy. A pokud ano, snažím se vytvořit něco pro děti nebo pro domácnost, protože ta naše kobyla chodí bosa už hodně dlouho... Všem, kterým jsem slíbila něco ušít, se tímto velice omlouvám a prosím o strpení, zapsáno mám, v zimě dodělám :-) 

Přeji všem krásný zbytek týdne, pohodový víkend a hlavně zdravíčko!!

P.

neděle 13. července 2014

Kopačák v trávě...

Dnešní dortík je pro mě premiérou - poprvé jsem pekla pro někoho mimo naši rodinu. Poprosila mě kamarádka, jestli bych neupekla narozeninový kopačák pro jejího klučinu k devátým narozeninám. Potěšilo mě, že mi věří natolik, že mi svěří dort pro svou ratolest, tak jsem kývla :-) Zuzanku jsme dali k babičce, Adámka tatínkovi a šlo se na to :-)



Vnitřek už je klasický "krtkův dort" s banánem a tvarohovo-čokoládovým krémem, mantinely jsem tentokráte zkusila z máslovo-pudinkového krému. Chuťově lepší, ale prakticky asi horší než máslo s kaší. Spoje kopačáku mi totiž začaly téct, stejně jako tehdy u volejbalového míče - myslela jsem, že máslový krém nepoteče, ale dílky asi budou téct tak jak tak. Nebylo to už tak hrozné, ale i tak... Příště tedy potáhnout celou polokouli a teprve na to lepit pěti- a šestiúhelníky.



Jelikož mám už ověřené, že co vypadá jednoduše, většinou jednoduché není, než jsem se pustila do pečení, prolezla jsem internet křížem krážem a hledala, jak se udělá kopačák, aby vypadal alespoň trochu jako kopačák. Zjistila jsem, že na míči jsou opravdu pravidelné pětiúhelníky i šestiúhelníky (ano, opravdu jsem to doteď nevěděla). Našla jsem nějaké vzorečky, jak spočítat jejich stranu v závislosti na obvodu dortu -

a (strana pěti- a šestiúhelníku) = obvod dortu / 15

To spočítat a narýsovat si šestiúhelník problém nebyl. Horší, když jsem měla narýsovat pětiúhelník, když znám stranu a nic jiného. Ještě že mám doma programátora :-) Celou tu dobu mi zněla v uších věta našeho profesora matematiky Vrby z gymplu: "To byste se divili, při jakých příležitostech budete matematiku potřebovat!!" :-D Naštěstí dvakrát měř a jednou řež se nám vyplatilo, takže pečení a zdobení dortu zabralo "pouhých" 5 hodin. Teď jenom, aby udělal Maťulovi radost. Nám jeho tvoření určitě radost udělalo, a doufám, že snad ani neudělá ostudu...







úterý 1. července 2014

Z Kraje, ze Dna pytle...

Ze kterého že Kraje? Ano, správně, z toho ve Středozemi. A to že kde je? Ano, správně, v knihách J. R. R. Tolkiena. Je totiž naše srdcovka. Já jsem četla Hobita poprvé v páté třídě, trilogii Pána prstenů pak na střední škole. Před rokem jsem si pro osvěžení paměti Hobita přečetla znovu v angličtině, poté, co šel do kin druhý díl filmu. Můj muž má přečteno a uloženo v knihovně téměř všechno, co Tolkien napsal. Některé tituly v několika vydáních. Některé i v originále. Fantasy žánr vůbec u nás zabírá téměř celou část knihovny.




Naše nadšení s námi sdílí i naši bratři - Kubovi i moji. A právě jeden z těch mých - David - má zítra krásných 12 let. A protože je věrným fanouškem jak LOTRa (Lord Of The Ring - pro ne až tak fantasy nadšence ;-) ), tak také Hobita, bylo jasné, že dortík bude mít Tolkienovskou tematiku. Dno Pytle, ve kterém bydlí Bilbo a poté i Frodo Pytlík, byl nápad mého muže (abych mu přiznala veškeré zásluhy) :-). Maceška Jarmila první nebyla moc ráda, jaký dort jsme to vybrali, prý se jí to zdá jako nějaké mraveniště s jakýmsi trpaslíkem, ale taťka jí vysvětlil, že je to hobití nora s čarodějem Gandalfem. Teta Mery zase překřtila Gandalfa na Gargamela, tak jsme si na oslavě nejen pochutnali, ale krásně jsme se i zasmáli. Vnitřek je krtkův dort s tvarohovým krémem, který jsem pekla už Zuzance - ZDE. Dortík jsem si nakreslila asi už před dvěma měsíci.


Neskromně hlásím, že mám z výsledku obrovskou radost. Díky radám k nezaplacení od nejlepší pekařky dortů široko daleko - Lucky Talašové (třeba mantinely z máslového krému, aby mi šlehačkový krém nevytekl ven a nerozpouštěl potahovku) je dort konečně celkem rovný a souměrný, neteče po stranách a nepropadá se. 
Příprava, pečení a zdobení mi zabrali 2 dny, uf. Ale užila jsem si to maximálně, Zuzanka je na prázdninách, Adámek přes den pořád ještě dost spinká, manžel byl dnes doma, tak pohlídal, případně tlačil trávu z extrudéru... :-) Jak dortík vznikal, měla jsem čím dál větší radost. Poslední tečičkou na dortu měl být nápis na straně "Dádovi k narozeninám". A to bych nebyla já, abych si to nějak nepokazila. První jsem si rozmazala "k". To jsem naštěstí zamaskovala sudem. Dort jsme pofotili, sbalili, odvezli na oslavu, předali, nesli do lednice a zpátky, fotili s oslavencem, krájeli a jedli. Pořád mě hřál úžasný pocit, jak se mi podařil a že udělal Dádovi radost. Až když jsem doma večer stahla fotky do počítače a šla psát na blog, tak jsem si všimla, že místo "narozeninám" jsem napsala "narozenám"!!!
Přísahám, nevšimla jsem si toho za celý den ani já, ani manžel. Pokud si toho někdo všiml na oslavě, taktně všichni mlčeli. Tak si tady teď rvu vlasy, psala jsem to sice celkem kvalitně unavená (Adámek si zrovna včera v noci řekl, že nebude spát), ale abych si nevšimla takového překlepu... No co už. Příští rok to napravíme, aspoň vím, na co dalšího si dávat pozor :-D 

Moje dílna :-)