Pár posledních dortíků...

Žiju! :-) I když na blogu se po mě zem slehla, poslední dobou žiju nejvíc a nejlíp za poslední roky.
Důvod, proč jsem se na delší dobu odmlčela je ten, že naši rodinu potkaly v posledních měsících změny, které nám trochu neplánovaně zamotaly rodinné plány, nicméně krásnější zamotání jsme si ani nemohli přát. Ano, tušíte dobře - za 7 měsíců se k nám připojí třetí dítko :-) Přes počáteční paniku, jak to proboha jenom budu zvládat, se dvěma dalšíma malýma dětma, jsem se s pomocí nejbližších uklidnila, obavy hodila za hlavu a začala se neskutečně těšit. Velká rodina byl vždycky můj sen, popravdě jsem si přávala i 4 děti... Třeba zase za 2 roky :-)

Asi týden po zjištění přišly klasické potíže prvního trimestru - nevolnosti, únava, usínání téměř všude a pořád... S tvořením to tedy nevypadalo moc dobře. Při držení háčku v ruce se mi navalovalo, pár posledních dortů jsem dělala s jednou nohou neustále vybíhající na toaletu, několik jsem jich bohužel musela i na poslední chvilku zrušit, čímž se všem postiženým znovu omlouvám. Nicméně, zrušení "povinného" pečení a vůbec všech povinností krom rodiny a dětí, se ukázalo jako nejlepší tah, ke kterému jsem se (opět s velkou pomocí nejbližších) odhodlala. Po pár týdnech odpočinku jsem zase odpočatá, relativně trpělivá, usměvavá a snad chápající osoba, ne ta nevrlá, štěkající, křičící a nervozní ženština, která se ze mě poslední dobou stávala. Až by se zdálo, že miminko mi bylo posláno, abych se vzpamatovala a zase se soustředila na to, co je pro mě nejdůležitější - má rodina.

Což ovšem neznamená, že na potvořeníčko nebo na blog zanevírám a končím - to vůbec ne. Háček v ruce už zase udržím a mám rozdělané pončo pro Zuzičku a připravené příze na čepičky pro obě děti. Šití mám také v plánu, jak bude zase trochu času. Všechno ale budu soustředit na nás domácí.

Chtěla bych vám tu představit pár posledních dortíků, které jsem zvládla ještě před těhotenstvím, případně už při těhotenství, horko těžko, ale už bylo pozdě na to je rušit... "Ledové království" po druhé pro naši Zuzanku a potřetí pro sestřenku Elinku, dort k šedesátinám, který měl vypadat o moc líp, ale bohužel jsem téměř neustála na nohou... A jeden Stoupa, dělaný pro původně plánovaný dort s Gumídkama, které má Zuzanka moc ráda, ale které spolu s Kačerama z Kačerova porazilo Ledové království... Třeba příští rok :-)

Tož tak :-) Opatrujte se, snad se mi sem podaří občas něco hodit, začíná nám zahradní sezóna, tak na to tvoření zase tak času nebude, ale třeba se hecnu a dodělám ty jarní čepičky dřív, než na ně bude moc teplo :-)

Milujte se a množte se!! :-)