Pastelkovník pro Zuziku z naší nové zašívárny

Hurá, už je to tady! Po měsících bez šicího stroje (respektive bez místa, kde bych si ho mohla roztáhnout) mi můj zlatý manžel připravil náš společný pracovní pokoj, neboli ZAŠÍVÁRNU, jak jsme si ho pojmenovali. Je to pokoj v podkroví, které jsme při rekonstrukci našeho domku předpřipravili na dobu, až budou děti větší a budou chtít mít svůj pokojík. Doteď to bylo spíš skladiště, ale teď je to naše zašívací pracovna, s uklidňujícím výhledem na Bílé Karpaty :-)

První šicí projekt po delší době je pastelkovník pro naši Zuzanku, která začala tento týden chodit do školky. Neskutečné, jak ten čas letí... Je to naše šikulka, do školky chodí statečně na celý den, plakala jenom jednou a velice málo. Maminka má mnohem větší problém se s tím vyrovnat :-)

Nad pastelkovníkem jsem přemýšlela už dlouho, ale nebyla jsem úplně rozhodnutá, jak chci, aby vypadal. O víkendu jsme měli na návštěvě kamarády z Brna, kteří mi jeden přivezli ukázat. Tak jsem si říkala, že už se taky musím rozhoupat :-) Našla jsem si na internetu návod na pastelkovník velký, protože Zuzanka ráda maluje fixami i pastelkami - ZDE, ale v průběhu jsem si to rozmyslela, půlku ho ufikla, druhou nechala pro příště a udělala menší. Velký by se jí zatím špatně tahal, s tím počkáme až do školy :-) Látky mám doma už dlouho, ale pořád jsem nevěděla, co z nich ušít. Myslím, že na pastelkovník jsou ideální, a ještě mi zbylo i na obal na kytaru, kterou Zuzanka dostala od Ježíška.

Se zipem ani nebyl moc velký boj, až teda na navlékání jezdce, to mi vždycky zabere klidně i půl hodiny. A občas ho radši po půlhodině odnesu nasadit Kubovi a jdu se uklidnit pohledem z okna :-) Na kapsu na papíry nebo omalovánky kvůli změně v průběhu šití nezbylo místo, ale nevadí - dovnitř se vejdou i na volno. Zatím má pastelkovník velký úspěch. To potom to tvoření moc baví :-)

Děti mají svou malou tvořící kreslírnu/zašívárnu v kuchyni v rozkládací komodě. Já však neskromně potřebuji se svým tvořením trochu víc místa, proto jsem teď v sedmém nebi. Děkuji, Kubíku, za tak rychlé a krásné zrealizování Zašívárny :-*

Vůbec si v poslední době si čím dál víc uvědomuji, jak úžasné lidi kolem sebe mám. Nebýt jich, nebylo by ani tvoření. Už od malička mě k mému potvořeníčku inspiruje spousta báječných lidí. Začínala jsem s maminkou, která mi ukázala šicí stroj. Dodnes si pamatuji, jak trpělivě šila oblečky na mé barbíny a Kena :-) Babička mě zase seznámila s háčkem a jehlicemi. S tetou Radůzkou jsem nadšeně vyzkoušela spoustu výtvarných technik jako découpage, barvy na sklo, malování na kamínky a plno dalších. Moje tchyně Dáša je neskutečně nápaditá akční tvořilka, která nás zásobuje klenoty z keramiky, dětem šije kostýmy a oblečky, plete čepičky a šály, doma napichuje krásné patchworkové ozdoby z mašliček... Navíc se jako maminka tří kluků může na Zuzance konečně vyřádit :-) Také kamarádky mám jaksepatří tvořivé - Magda háčkuje neskutečně krásné hračky, které dělají radost už spoustě dětí v Bánově, Martinka nám pěkně zavařila malovanými rybičkami na zrcadlo v koupelně (2 velké rybky a 4 malé... zatím tedy máme doma malé rybky jen dvě, ale když už to máme na tom zrcadle... :-D )... Samozřejmě holky blogerky, které umí vytvořit věci, až se tají dech... Kdybych vás tu měla, holky, vyjmenovat všechny, tak by to bylo čtení až do Vánoc :-) Ale moc vám všem děkuji, že jste, protože mě inspirujete k tomu, abych zkoušela nové věci a hlavně, díky vám mě to potvořeníčko o moc víc baví! Mrkněte alespoň na pár výrobků, které nám zdobí domácnost či děti a které vytvořily výše zmíněné šikulky.

Krásnou neděli všem a tvořte!

P.