úterý 3. listopadu 2015

Adámek má 2 roky!

Před pár dny oslavil náš syn Adam druhé narozeniny. Jako správný kluk nedá dopustit na auta, když potkáme traktor, je v sedmém nebi, na procházku nám stačí stoupnout si k hlavní silnici a říkat si, která značka auta jede... Když pohádky, tak Auta od Disneyho. Když hračku, tak angličáka.

Volba narozeninového tvoření tak vůbec nebyla složitá :-) Dort s Bleskem McQueenem a cestovní silnice (když má Zuzanka na cesty pastelkovník, Adámek si může k babičkám, případně na výlety balit autíčka).



 Už před nějakou dobou jsem si pořídila sadu forem na trojpatrový "crazy" dort od Dedry - teprve tentokrát se naskytla příležitost vyzkoušet je, na serpentiny :-) Myslela jsem, že piškot z 10 vajíček bude stačit. No, nestačil - piškot vyšel na největší a nejmenší formu, do prostřední jsem ještě musela dodělal ořechový korpus (ať je trochu změna).




 Nutno dodat, že než jsme se dostali k vyfocení sfoukávání svíček, bylo autíčko sežráno Adámkem a kaktus Zuzankou :-)



Dort se snědl docela rychle, chtěla jsem, aby měl synek i nějakou trvanlivější věc. Na internetu jsem před časem viděla krásně nápaditou a přitom jednoduchou cestovní garáž a silnici. Adámek je hodně trpělivé dítě, ale i on má někdy dlouhou chvilku, když musíme někde čekat. Tohle by nám mohlo pomoct vydržet v čekárnách :-)



Původně jsem chtěla garáž se silnicí udělat podobně jako pastelkovník - na půlky a na zip, ale o svém vlažném vztahu se zipem jsem tu už mluvila několikrát. Tak jsem to nakonec vyřešila suchým zipem a pro jistotu, aby autíčka nevyjížděla, skládáním na třetiny. Nevím, jak dlouho vydrží čárkování silnice - je ručně vyšité, když se trochu snažíte, jde lehce přetrhnout :-) Možná bych to pak zkusila pořešit nějakou bílou fixou na textil.


Adámek si zatím hraje jenom doma, ale už se nemůžeme dočkat, až vyzkoušíme silnici někde v terénu :-)


Adámku můj milý, ještě jednou Ti přeji k narozeninám jen to dobré, zdraví, Boží požehnání a spoustu lásky. Jsi naše požehnání!

Maminka

středa 21. října 2015

Háčkovaná patchworková deka

Konečně! Zase jeden větší, tentokrát háčkovací projekt dokončen! Trvalo "jenom" půl roku od prvního švihnutí háčkem do posledního pevného oka a dočkala jsem se své vysněné televizní deky.
Zjistila jsem, že od té doby, co háčkuji tyto větší věci, se mi neskutečně zlepšila trpělivost a důslednost. A Bůh ví, že jsem to potřebovala, takže - ať žije háčkování!




Po chvilkách, při návštěvách, ale převážně u seriálů, občas na háčkovacích srazích u nás doma nebo v místní knihovně, čtvereček za čtverečkem se mi rodilo všech 130 kousků, které bylo na televizní deku potřeba. Návod jsem našla na stránkách DROPS design, deku si pojmenovali jako Sierra Leone, háčkovaná z příze Drops Big Delight, spojováno přízí Drops Nepal (vše najdete v odkazu), vše háčkem č. 5. Vy, co háčkujete, si určitě umíte představit mou radost, když se mi konečně v krabičce sešly všechny čtverečky! A vy, co děláte i do patchworku, určitě chápete, jak ráda jsem si čtverečky potom skládala na zemi a vymýšlela, jak půjdou za sebou :-)





První jsem přemýšlela, jestli dát tmavší a světlejší řady, případně úhlopříčky. Nakonec jsem se rozhodla pro nahodilé rozložení, takže jsem vlastně mohla čtverečky zase poskládat do krabičky a při sháčkovávání dávat pozor jenom na to, aby vedle sebe neležely dva úplně stejné. Musím přiznat, že samotné sháčkovávání pro mou trpělivost bylo asi horší, než samotná tvorba čtverečků :-)


Řekla bych, že na pár měsíců je má deková úchylka uspokojena. Jak se ale znám, někdy z jara se pustím do další deky, třeba tentokráte zase šité :-)


Nicméně, háčkování mi teď nahrazuje téměř veškeré tvoření (pokud nepočítám to kuchyňské jedlé), zřejmě díky mému háčkovacímu křeslu, které mám usazené v obýváku přímo ve středu dění. Můžu se do něho usadit během dne a s háčkem v ruce sledovat, co děti vymýšlejí za vlastní tvorbu. Občas mě i nechají háčkovat, případně háčkují se mnou nebo mi aspoň na mou práci svítí (poslední dobou je u nás nejoblíbenější hračka baterka) :-)

Své rozháčkované věci a právě potřebné příze a háčky jsem si přesunula do košíku z pedigu, který mi k narozeninám vytvořila moje šikovná tchyně Dáša. A jak jinak, než s mojí milovanou levandulí :-)




Toliko zprávy z mé dílny. V plánu mám teď menší háčkování, čepice pro děti (první už je na světě a vyfasoval ji manžel, protože neumím odhadnout velikosti :-) ), háčkované svícny a nějaké vánoční háčkování. Budu informovat, jak se to daří :-) Mějte se krásně!

úterý 15. září 2015

Zázrak zvaný zralý černý bez

"Před heřmánkem smekni, před bezem klekni."

Ano!! Po letech slibování, přemlouvání a prázdného odhodlání to letos konečně klaplo - podařilo se mi shromáždit plody černého bezu a něco z nich i vytvořit :)



Začalo to docela nevinně, výpravou "na houby". Ty jsme nenašli, ale když už jsme byli venku, vydali jsme se hledat aspoň černý bez. A našli! Ten den sice jen malý košík tak akorát na zkušební dávku likéru, ale jelikož nám zachutnal, vydal se náš děda Peťa ještě na jednu, tentokrát už čistě bezinkovou výpravu. I přes silný vítr, který včera fičel, vyrazil do metrových kopřiv za dědinu, kde rostou nejlepší a největší kozičky, a se silným zapálením (jak říkal kamarád, zřejmě z těch kopřiv) natrhal celé dva desetilitrové kýble. Tak se jdu s vámi podělit, co jsme s nima vykoumali :-)




Dopředu vás varuji - pokud máte rádi v kuchyni pořádek, vaření se svinčíkem vás znervózňuje a zakládáte si na tom, že vaše ruce a nehty jsou upravené a hlavně nezabarvené, přečtete recept, ale do vaření se nepouštějte, mohlo by vás to porazit :-)

Bezinkový likér

První se podíváme na alkoholovou dobrotu z této vitamínové bomby.

2,5 kg čerstvých plodů (kuliček) černého bezu (když nasbíráte 10l kybl, bude to po obrání akorát)
voda na zalití bezinek tak, abychom je utopili 
1 citron
2 ČL mletá káva
6 ks hřebíček
1,5 ČL mletá skořice
1,5 kg cukr
2 balení vanilinového cukru
1l rum (případně 0,5l rum a 0,5l vodka)

Základem je touha po dobrodružství, tedy vzít kyblík, vyrazit do přírody a škubat a škubat, dokud nemáte kyblík plný. Myslíte, že to nejhorší máte za sebou... No, nemáte. Teď budete obírat, což vám zabere tak hodinku (za předpokladu, že vás děti nechají v klidu nebo že si to necháte až na večer). Silně doporučuji každou kuličku, která vám spadne, co nejrychleji zvednout. Nevěřili byste, kolik nepořádku dokáže taková rozšlápnutá kulička na papuči nadělat, když se s ní projdete po domě!
A POZOR - pokud by vás lákalo si při obírání některou kuličku sezobnout, zkuste tomuto pokušení odolat. Plody černého bezu jsou za syrova mírně jedovaté, mohl by vás chytit silný břuchabol s průjmem či zvracením. Vařením či sušením se to neutralizuje. Prej. ;-)


Obráno? Super. Teď, pokud chcete, propláchněte černý bez pod vodou a zbavte prachu a nečistot. Potom zalejte vodou, aby kuličky byly ponořené, řekněme přibližně 2l vody. Dejte vařit a přidejte na plátky nakrájený citron, kávu, po 2 minutách varu skořici a hřebíček, nechte ještě 5 minut povařit a odstavte z plotny. Zakryjte a na 24 hodin můžete jít dělat něco jiného. Třeba sirup ;-)


Jestli jste mysleli, že sbírání a obírání je ta nejšpinavější práce, pojďte si teď zkusit zcedit výluh. Budeme cedit dvakrát, ať si tu červenou pěkně užijeme :-) První prožeňte výluh přes sítko jen tak, abyste zachytili kuličky. Ty si dávejte bokem do misky. Na druhé kolo vemte utěrku, kterou jste ochotni obětovat, vložte do cedníku, přeceďte výluh znovu a nakonec po troškách zabalte kuličky bezu a pořádně vymačkejte - bylo by škoda ty vitamíny nevyužít do syta!

Teď si zanadávejte, jaký to dělá bordel, pouklízejte si celou kuchyň, tím se uklidníte a můžeme pokračovat. Do výluhu přidejte cukr, přiveďte k varu a nechte 7 minut vařit. Než to vychladne, můžete pomalu nachystat flašky na stočení. Do vychladnutého základu přilejte alkohol. Můj původní recept říká litr rumu, druhou várku zkouším půl napůl s vodkou, což se mi osvědčilo (ještě se slivovicí) u višňovky. Teď už jen zbývá stočit do flašek a pomaličku koštovat :-)




Sirup z plodů čeného bezu

Tak jo, přiznám se. Původně jsem chtěla celé množství bezinek (po otrhání kuliček cca 5 kg) použít na likér. Jenže trochu toho vitamínu C jsem chtěla na zimu připravit i pro děti. Druhou půlku sklizně jsme teda obětovali na sirup.

2,5 kg čerstvých plodů černého bezu
3,5 l vody
1 citron
60g kyseliny citronové 
3 kg cukr

Kuličky propláchneme, zalejeme vodou a vaříme podobně jako u likéru, jen místo koření přidáme citron a polovinu kyseliny citronové. U sirupu ale kuličky trochu rozmašírujeme rukou, případně ponorným mixérem. Vaříme 10 minut a odstavíme. Můžeme nechat také 24 hodin luhovat (já jsem nechala), některé recepty nechávají jenom vychladnout a pak pokračovat. Ať tak či tak, ta největší sranda nás teprve čeká :-)
Jestli jste si mysleli, že cezení koziček na likér bylo dobrodrúžo, tak teď nahoďte zástěru (vlastně, možná jste ji měli nahodit už na začátku), obalte nervy kouskem čokolády a jdeme na to. Rozmixované plody nejdou cedit až tak jednoduše jako celé kuličky, doporučuji tedy přestěhovat se s celou operací ke dřezu. První zase jenom čistě přes sítko, podruhé přes utěrku.


Celou dobu jsem si připadala jako Bathory ve své slavné koupeli. Jestli ona chudina taky jenom nevařila bezinkový sirup! Nicméně, po ukončení této fáze doporučuji opět trochu poklidit v kuchyni a uklidnit tak pocuchané nervy.
Pak už zbývá jen přisypat cukr a zbytek kyseliny citronové, mírně zahřát a promíchat do rozpuštění. Do flašek můžeme slét teplé, nicméně radši ještě pojistěte sterilováním. Já to řeším horkovzdušnou troubou, do spodu plech, do něj vodu, do ní flašky (pozor kolem ventilátoru, nechte tam trochu místa, už mi tam jedna flašečka sirupu z bezových květů rupla a zaneřádila troubu, šuplíky pod ní, zem v půlce kuchyně...). Na 200°C cca 10 minut. Horké vytáhnout z trouby a nechat vychladnout položené.


A teď to nejdůležitější. Pořádně si flašky označte, jinak by se vám mohlo stát, že budete v zimě dětem dávat sirupek do čaje a on v něm bude plavat i alkohol a kafe :-) Ještě malá rada - pokud byste chtěli zachránit zapatlanou utěrku, hoďte ji do lavórku s teplou vodou, přilejte štamprličku Sava a nechte chvilku máčet. Měla by se odbarvit :-)


Tak. Jsem teď na sebe docela hrdá. Ne jenom, že jsem po tolika letech konečně z toho černého bezu vyždímala, co se dalo (tedy květy i plody), ale zase jsem po dlouhé době našla trochu času sepsat nový příspěvek na blog. Ne, že bychom přes léto zaháleli, už se nám špajzka plní i jinými likéry (višňovka, ořechovka) a sirupy (bezový květový, višňový, kopřivový, rybízový), ale nějak není čas psát. Nevadí, v zimě zase bude :-)

Na konci srpna jsme s manželem oslavili společnou šedesátku (oba máme 30). Dostali jsme spoustu úžasných dárků, NutriBullet jsem vám už představovala, nové deskovky (Time´s Up od kamarádů z Brna, Zaklínače od manžela). Největší pomocník je ale náš nový člen rodiny, robot Eta Gratus. Z 90% byl zamýšlen jen jako hnětač na chlebové těsto, (a řeknu vám, že chleba od té doby jenom kvete :-) ), ale co ho máme doma, jede téměř denně, testujeme, co vydrží. A zatím drží na jedničku :-)


Trochu teď doma ujíždíme s dětmi na sušenkách. Testujeme nové recepty a narazili jsme na mandlové cookies na stránkách Muffinária. Vřele doporučuji vyzkoušet, jsou výýýýborné! A robot, ten zvládá těsto připravit na jedničku!


Mějte se krásně!

P.

pondělí 22. června 2015

Asijská cuketová směs s nudlemi Soba a smoothie-ování

Cuketa mi za posledních pár let učarovala. Doma jsme ji jedli vždycky, nejvíc "na čínu", ale až zaposlední dva, tři roky jsem zjistila, jak s ní jde neskutečně dobře experimentovat. A jelikož na experimenty musí být dostatek materiálu, vysadili jsme letos snad 12 sazenic a pomaličku začínáme sklízet... Už jsme stihli upéct cukeťák, zamíchat ji k pohankovému rizotu a uvařit polévku, těšíme se, až jich bude víc naráz a uděláme si do zásoby pomazánku na topinky či na špagety. Dnes večer mě ale "svrběla huba" (ano, až tak) na něco trochu do té Číny, ale trochu jinak... Znáte ten pocit, žejo :-)

Zalovila jsem ve špajzu a našla zásoby z Asijského týdne v Lidlu - pšenično-pohankové nudle Soba, bambusové výhonky a klíčky. K tomu cibulku, bílou i červenou, cuketu na kostky a jelikož nebyl čas rozmrazovat maso, tak klobásku. S medvědím česnekem, ať je to aspoň trochu zdravé :-) Ochuceno sojovou omáčkou Tamari a trochou grilovacího koření.


S kuřecím nebo hovězím masem by to asi bylo ještě o ždibet lepší, ale i ta klobáska ušla :-) A na pánev jsem k tomu ještě přidala pár lístků kadeřávku. Chutě jsem utěšila, dobré je to. Na talířku jsem ještě zakápla dýňovým olejem, který dodal lehce oříškovou vůni a chuť. Taky z Lidlu, mimochodem :-)



A s nadlábnutým bříškem teď sedám k počítači, abych pohledala nové inspirace a informace o mojí nové úchylce (já tomu sice říkám nadšení, ale tak... :-) ), a tou jsou smoothies. Jako předčasný dárek k 30. narozeninám jsem od tety, strýce a babičky dostala NutriBullet, speciální mixer na tyto dobrůtky. Od té doby jsem zkusila umixovat už snad všechno, co doma bylo :-) Né, to přeháním, ale ovoce a zeleninu,  bylinky, občas nějaká semínka, jogurt nebo oříšky, ty tam cpu horem dolem. Nejvíc mi smoothies vyhovují ke snídani, odpoledne třeba nějaké ovocné jako dezert, na večer s návštěvou zase něco, co se dobře míchá s vodkou... A všechny varianty jsou výborné! Fotívala jsem si každou kombinaci, co umixuji, pak mi ale manžel řekl, že už mi z toho začíná hrabat... :-D Tak tedy pro příště budu fotit jenom nějaké nové a neotřelé :-) Spoustu receptů na smoothie má na svém webu Monika Brýdová, které z toho hrabat může, tak se můžete inspirovat třeba i u ní. Já na ukázku přidávám pár těch prvních. Nejvíc zatím vede "Red smoothie" z červené řepy, banánu a zázvoru. Ňam!








neděle 24. května 2015

Jitrocelový sirup a splněný slib - Elsové šaty

Nepřestává mě udivovat, jak je příroda mocná. Dává hojně tam, kde to máte nejblíž, občas také bere tam, kde to nejvíc bolí... Smutnit ale nebudeme, dnes bych vám chtěla ukázat, jaký poklad jsme našli doma na zahradě.

Už před několika týdny jsme posbírali materiál na kopřivový sirup a slunečnicový med. Sirup už je skoro vypitý, medu už také moc nezbývá...




Kdo máte malé děti, z nichž alespoň jedno chodí do školky, určitě to znáte taky - neustálé nachlazení, kašel, rýma, osobně mám pocit, že od zimy neděláme nic jiného, než že utíráme nudle pod nosem a snažíme se nějak vykurýrovat jak školku navštěvující Zuzku, tak i mladšího Adámka. Sirupy a kapky z lékárny už nás nebaví, především proto, že nezabírají. Pomalu jsem se začínala bát, že letos to bude bez bazénů a koupališť. Pak k nám ale jednou přišla teta, že si jde nasbírat do humna jitrocel na čaj pro děti, že už jí doma došel. Tak jsem se šla podívat a ono fakt - stačí, aby chvilku nebyl čas na sečení trávy a najednou můžete sbírat třeba celé odpoledne a nasušit na čaj či udělat sirup, který bude domácí a ne plný chemie, jako ty z lékárny. A protože mám ty nejlepší pomocníky, vrhli jsme se hned na to :-)


Zuzanka si vedle česneku zakládá svoji
kytičkovou zahrádku - sadí si sedmikrásky :-)

Adámka jitrocel nějak moc netankuje, zato sedmikrásky, ty
by mohl sbírat pořád :-)

Maminka zatím začala s jitrocelem...

...a Zuzanka se během chvilky přidala :)


 Pokud vám pomáhají sbírat děti, doporučuji potom doma celou úrodu ještě jednou přebrat. Budete sami překvapení, kolik pampelišek, sedmikrásek a jiných dobrot mezi jitrocelem najdete :-)




Listy opláchneme, nakrájíme nebo natrháme a dáváme do čtyřlitrovky vždy vrstvu jitrocele a vrstvu cukru (kdo chce zdravější variantu, může prokládat místo cukrem medem, nebo třtinovým cukrem).
Máte? Tak šup s tím na sluníčko.



Na okně na sluníčku necháme cca týden luhovat, až se cukr rozpustí a jitrocel pustí šťávu. U nás bylo po většinu doby zataženo a pršelo, možná proto jsme toho nakonec nepřecedili až tak moc - z přibližně 2 litrů materiálu jednu půllitrovku od Becherovky (přes cedník, kdo chce, tak i přes utěrku, do hrnce a odtud do tmavé flašky). Cukr se nerozpustil celý, tak jsme mu trochu pomohli asi 1 dcl teplé vody a usilovným mícháním vařečkou. Každopádně sirup po uzavření do flašky šupneme do ledničky a dětem (nebo sobě) dáváme 3x denně po lžičce, nebo - pokud jste jako my ze Slovácka - tak třeba i po štamprli :-)





 Konečně se mi podařilo včera splnit Zuzance dávno vyslovený slib, že jí ušiju šaty, jako má královna Elsa z filmu Ledové království. Jsou to první šaty a vůbec jedno z prvních oblečení, do kterých jsem se pustila, ale Zuzance to snad nevadí :-)