středa 29. října 2014

Áďa má narozeniny, my máme přání jediný...

...štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví! (Minulou neděli jsem viděla v kině pohádku Tři bratři a od té doby (se) u nás hrají a zpívají hlavně Svěrákovy a Uhlířovy písničky!!) :)



"Na dětech nejvíc poznáš, jak ten čas letí," slýchala jsem jako malá a nechápala jsem, co tím pořád všichni myslí, času bylo pořád dost. Teď mám děti dvě a říkám si pořád, jak je možné, že ten čas tolik letí.. :-) Dnes je to přesně rok, co se nám narodil náš zlatý Adámek! Ušít jsem mu bohužel nestihla nic, háčkovanou dečku dostal s předstihem, aby ji mohl používat na podzim v kočárku. Ale dort být musel!



Inspiraci jsme opět hledali na internetu. Uvnitř je krtkův dort s banány a tvarohem, pro nás už dětská klasika :-) Mantinely z máslové plnky. Pekli jsme všichni - Zuzanka míchala těsto a tvarovala kuličky, tatínek tlačil medvídkovi srst z extrudéru. Pro našeho nejmladšího prostě ráda peče celá rodina :-) V zápalu příprav na Adlikovu první oslavu jsem trochu pozapomněla dortík nafotit, naštěstí jsme se včera ráno jeli fotit ke kamarádce, která nám udělala krásné narozeninové fotečky! Na poslední chvilku pár fotek i doma, z oslavy pak zbyl jenom jeden malý rožek srdíčka, ale pro představu, jak vypadal na řezu, snad stačí (a už není ani ten, při psaní příspěvku a při kafíčku jsem ho zdárně dorazila ;-) ).






Tak Ti, náš nejmilejší Adámku, přejeme pevné zdraví, spoustu lásky, spokojenosti, životní pohody a Božího požehnání!! Spolu se Zuzankou jste to nejkrásnější, co nás v životě potkalo!


čtvrtek 23. října 2014

Domácí kuřecí šunka & švýcarské rösti

Poslední dobou se mé příspěvky omezují "pouze" na dorty (což se snad brzy změní, zima se blíží a s ní i víc času na potvořeníčko!). Naštěstí, většinou jsou to dorty, které putují do jiného bříška, než do toho mého, protože i když ke kafíčku si nějaký šmetrdólek ráda dám, vždycky u mě bude na prvním místě něco od masa, sýra či zeleniny. I ten kafíčkový šmetrdól většinou musím zajíst kolečkem nějakého dobrého salámu (-: A abych ho měla čím zajídat, pustili jsem se doma do výroby domácí šunky a švýcarské speciality zvané rösti.

Že má babička v komoře šunkovar jsem zaregistrovala už dávno. Dlouho jsem se na něj taky chystala, ale pořád jsem se k tomu cosi nemohla dostat. Zlom začal teprve, když k nám před pár měsíci dorazili naši kamarádi z Brna. Přivezli totiž v "moderním" tescomáckém šunkovaru naloženou kuřecí šunku. Spolu jsme ji uvařili a s chutí během chvíle i snědli :-) Pak už nebylo nad čím dumat, náš stařičký komunistický šunkovar z babiččiny komory putoval do kuchyně téměř okamžitě poté, co kamarádi odjeli :-) Zůstali jsme u kuřecího masa, i když časem se chystáme vyzkoušet i vepřové.
Dobrota je to obrovská, první várka se vařila na oslavu Zuzančiného svátku a kilová šunka padla za vlast docela rychle. Dokonce jsme dostali ještě jeden šunkovar, takže můžeme šunkovat o sto šest! Tento týden jsme se pustili do várky druhé, "blogové" :-) 



Domácí kuřecí šunka
1 kg masa (kuřecí prsa, možná by nebylo na škodu část nahradit i stehenním masem)
18 g kuchyňské soli 
4 g řeznické nakládací solicí směsi (Praganda - já jsem nedávala, místo toho jsem přidala další 2 g soli)
1 dcl vody
1 kávová lžička cukru moučky (4 g)

2/3 masa nakrájíme na malé kostky (cca 2 x 2 cm), zbytek rozmixujeme. Z vody, soli a cukru připravíme roztok, který přidáme do masa a vše 10 minut hněteme v robotu s háky (nebo 20 minut ručně). Potřebujeme, aby se nám z masa uvolnila svalová bílkovina, která se postará o to, že bude šunka držet hezky pohromadě. 
Do nádoby šunkovaru vložíme pevný sáček, nacpeme směsí (postupně stlačujeme pěstí) a nakonec připlácneme pružinou šunkovaru. Dáme do lednice na 48 hodin. Poté dusíme 2 hodiny při 80°C. Nové šunkovary, třeba od té Tescomy, mají zabudovaný teploměr, takže vidíte, kolik stupňů má voda, ve které dusíte. Ten starý takovou vymoženost nemá, musíte tedy vychytat, při jakém nastavení vařiče se vám budou na dně a na šunkovaru tvořit malé bublinky - na našem indukčním vařiči se udržuje akorátní teplota na 4 (z 9). 
Šunku po uplynutí 2 hodin necháte úplně vychladit, pak vytáhnete a už jenom koštujete. Ještě kousek, ještě kousek, ... Znáte to :-)

2/3 z celkového množství masa nakrájíme na malé kostičky

Zbytek pomixujeme např. ponorným mixerem. Doporučuji
co nejpečlivěji odstranit blanky, aby se pak nechytali
pod nože mixeru.

A pak už necháme 10 minut hníst.
Nejlépe pod odborným dozorem :-)

A takto by to mělo vypadat - maso uvolní bílkovinu, je tak
akorát lepivé :-)

Šunkovar vyložíme sáčkem...

...nacpeme masem, důkladně natlačíme, přiklopíme...

...přiděláme pružinku s vrškem a...

...šup do lednice! U nás dostala šunka VIP místo vedle
slivovice a bezinkového sirupu :D

A za 48 hodin můžeme dusit - voda ale nesmí vřít,
stačí 80°C, v praxi to vypadá asi takto - maličké
bublinky na nádobě a na dně hrnce...
A hotovo!

Druhým labužnickým počinem tohoto týdne je specialita, kterou si oblíbil můj muž na služební cestě ve Švýcarsku. Rösti (čti rešty) je tradiční pokrm z vařených brambor a sýru gruyère, který je velmi jednoduchý na přípravu, přesto "orgasticky dobrý" na chuť, jak jej označil můj muž :-) Recept jsme našli v kuchařce Brambory od Apetitu, o které jsem se tu už zmiňovala. Právě kvůli receptu na rösti jsme neváhali s její koupí, ale pokladů skýtá o moc víc!

Švýcarské rösti (základní varianta)
1 kg brambor
1 cibule
sůl
slunečnicový olej
100g sýra gruyère
trocha mléka
(slanina)

Dopředu si uvaříme brambory ve slupce - stačí je pouze trochu povařit, když jsou brambory moc měkké, už to není ono. V některých oblastech Švýcarska se prý vaření úplně vypouští, zatím jsme to ale nezkoušeli. Jak vychladnou, oloupeme a nahrubo nastrouháme. 
Cibuli nakrájíme najemno, pokud chceme, přidáme i slaninu najemno, přidáme k bramborám a osolíme. V pánvi (vyšší) rozehřejeme olej a rozprostřeme na ni půlku směsi. Posypeme sýrem, naneseme druhou polovinu a pořádně přitlačíme. Placku pokropíme mlékem, snížíme plamen/elektriku a opékáme asi půl hodiny, dokud nám to vespodu nezezlátne. Průběžně s tím potřepáváme a dloubáme dřevěnou špachtlí, aby nám nepřihořela kůrka. Poté sesuneme na talíř, obrátíme a vrátíme na pánvičku dodělat ještě z druhé strany. 






Švýcaři rösti jedí na snídani, jako hlavní jídlo, jako přílohu, považují jej za svůj národní pokrm. Řekla bych, že asi jako my bramboráky. Sýr by šel teoreticky vyměnit za nějaký jiný (ementál možná, jedna varianta rösti je prý i s Appenzellerem, ta je však těstovinová). Já bych si asi netroufla, protože právě gruyère dává této placce tak úžasnou chuť, že  i když si dáte porci na talíř, stejně pak stojíte u plotny a zbytek po troškách dovalíte z pánvičky :-) První rösti doma jsme dělali z gruyère, který manžel přivezl ze Švýcarska, teď jsme koupili zásoby v Lidlu v rámci švýcarského týdne. Pokud máte bramborové placky rádi, určitě vyzkoušejte tuto, zaručuji, že se vám budou dělat boule za ušima!