úterý 15. září 2015

Zázrak zvaný zralý černý bez

"Před heřmánkem smekni, před bezem klekni."

Ano!! Po letech slibování, přemlouvání a prázdného odhodlání to letos konečně klaplo - podařilo se mi shromáždit plody černého bezu a něco z nich i vytvořit :)



Začalo to docela nevinně, výpravou "na houby". Ty jsme nenašli, ale když už jsme byli venku, vydali jsme se hledat aspoň černý bez. A našli! Ten den sice jen malý košík tak akorát na zkušební dávku likéru, ale jelikož nám zachutnal, vydal se náš děda Peťa ještě na jednu, tentokrát už čistě bezinkovou výpravu. I přes silný vítr, který včera fičel, vyrazil do metrových kopřiv za dědinu, kde rostou nejlepší a největší kozičky, a se silným zapálením (jak říkal kamarád, zřejmě z těch kopřiv) natrhal celé dva desetilitrové kýble. Tak se jdu s vámi podělit, co jsme s nima vykoumali :-)




Dopředu vás varuji - pokud máte rádi v kuchyni pořádek, vaření se svinčíkem vás znervózňuje a zakládáte si na tom, že vaše ruce a nehty jsou upravené a hlavně nezabarvené, přečtete recept, ale do vaření se nepouštějte, mohlo by vás to porazit :-)

Bezinkový likér

První se podíváme na alkoholovou dobrotu z této vitamínové bomby.

2,5 kg čerstvých plodů (kuliček) černého bezu (když nasbíráte 10l kybl, bude to po obrání akorát)
voda na zalití bezinek tak, abychom je utopili 
1 citron
2 ČL mletá káva
6 ks hřebíček
1,5 ČL mletá skořice
1,5 kg cukr
2 balení vanilinového cukru
1l rum (případně 0,5l rum a 0,5l vodka)

Základem je touha po dobrodružství, tedy vzít kyblík, vyrazit do přírody a škubat a škubat, dokud nemáte kyblík plný. Myslíte, že to nejhorší máte za sebou... No, nemáte. Teď budete obírat, což vám zabere tak hodinku (za předpokladu, že vás děti nechají v klidu nebo že si to necháte až na večer). Silně doporučuji každou kuličku, která vám spadne, co nejrychleji zvednout. Nevěřili byste, kolik nepořádku dokáže taková rozšlápnutá kulička na papuči nadělat, když se s ní projdete po domě!
A POZOR - pokud by vás lákalo si při obírání některou kuličku sezobnout, zkuste tomuto pokušení odolat. Plody černého bezu jsou za syrova mírně jedovaté, mohl by vás chytit silný břuchabol s průjmem či zvracením. Vařením či sušením se to neutralizuje. Prej. ;-)


Obráno? Super. Teď, pokud chcete, propláchněte černý bez pod vodou a zbavte prachu a nečistot. Potom zalejte vodou, aby kuličky byly ponořené, řekněme přibližně 2l vody. Dejte vařit a přidejte na plátky nakrájený citron, kávu, po 2 minutách varu skořici a hřebíček, nechte ještě 5 minut povařit a odstavte z plotny. Zakryjte a na 24 hodin můžete jít dělat něco jiného. Třeba sirup ;-)


Jestli jste mysleli, že sbírání a obírání je ta nejšpinavější práce, pojďte si teď zkusit zcedit výluh. Budeme cedit dvakrát, ať si tu červenou pěkně užijeme :-) První prožeňte výluh přes sítko jen tak, abyste zachytili kuličky. Ty si dávejte bokem do misky. Na druhé kolo vemte utěrku, kterou jste ochotni obětovat, vložte do cedníku, přeceďte výluh znovu a nakonec po troškách zabalte kuličky bezu a pořádně vymačkejte - bylo by škoda ty vitamíny nevyužít do syta!

Teď si zanadávejte, jaký to dělá bordel, pouklízejte si celou kuchyň, tím se uklidníte a můžeme pokračovat. Do výluhu přidejte cukr, přiveďte k varu a nechte 7 minut vařit. Než to vychladne, můžete pomalu nachystat flašky na stočení. Do vychladnutého základu přilejte alkohol. Můj původní recept říká litr rumu, druhou várku zkouším půl napůl s vodkou, což se mi osvědčilo (ještě se slivovicí) u višňovky. Teď už jen zbývá stočit do flašek a pomaličku koštovat :-)




Sirup z plodů čeného bezu

Tak jo, přiznám se. Původně jsem chtěla celé množství bezinek (po otrhání kuliček cca 5 kg) použít na likér. Jenže trochu toho vitamínu C jsem chtěla na zimu připravit i pro děti. Druhou půlku sklizně jsme teda obětovali na sirup.

2,5 kg čerstvých plodů černého bezu
3,5 l vody
1 citron
60g kyseliny citronové 
3 kg cukr

Kuličky propláchneme, zalejeme vodou a vaříme podobně jako u likéru, jen místo koření přidáme citron a polovinu kyseliny citronové. U sirupu ale kuličky trochu rozmašírujeme rukou, případně ponorným mixérem. Vaříme 10 minut a odstavíme. Můžeme nechat také 24 hodin luhovat (já jsem nechala), některé recepty nechávají jenom vychladnout a pak pokračovat. Ať tak či tak, ta největší sranda nás teprve čeká :-)
Jestli jste si mysleli, že cezení koziček na likér bylo dobrodrúžo, tak teď nahoďte zástěru (vlastně, možná jste ji měli nahodit už na začátku), obalte nervy kouskem čokolády a jdeme na to. Rozmixované plody nejdou cedit až tak jednoduše jako celé kuličky, doporučuji tedy přestěhovat se s celou operací ke dřezu. První zase jenom čistě přes sítko, podruhé přes utěrku.


Celou dobu jsem si připadala jako Bathory ve své slavné koupeli. Jestli ona chudina taky jenom nevařila bezinkový sirup! Nicméně, po ukončení této fáze doporučuji opět trochu poklidit v kuchyni a uklidnit tak pocuchané nervy.
Pak už zbývá jen přisypat cukr a zbytek kyseliny citronové, mírně zahřát a promíchat do rozpuštění. Do flašek můžeme slét teplé, nicméně radši ještě pojistěte sterilováním. Já to řeším horkovzdušnou troubou, do spodu plech, do něj vodu, do ní flašky (pozor kolem ventilátoru, nechte tam trochu místa, už mi tam jedna flašečka sirupu z bezových květů rupla a zaneřádila troubu, šuplíky pod ní, zem v půlce kuchyně...). Na 200°C cca 10 minut. Horké vytáhnout z trouby a nechat vychladnout položené.


A teď to nejdůležitější. Pořádně si flašky označte, jinak by se vám mohlo stát, že budete v zimě dětem dávat sirupek do čaje a on v něm bude plavat i alkohol a kafe :-) Ještě malá rada - pokud byste chtěli zachránit zapatlanou utěrku, hoďte ji do lavórku s teplou vodou, přilejte štamprličku Sava a nechte chvilku máčet. Měla by se odbarvit :-)


Tak. Jsem teď na sebe docela hrdá. Ne jenom, že jsem po tolika letech konečně z toho černého bezu vyždímala, co se dalo (tedy květy i plody), ale zase jsem po dlouhé době našla trochu času sepsat nový příspěvek na blog. Ne, že bychom přes léto zaháleli, už se nám špajzka plní i jinými likéry (višňovka, ořechovka) a sirupy (bezový květový, višňový, kopřivový, rybízový), ale nějak není čas psát. Nevadí, v zimě zase bude :-)

Na konci srpna jsme s manželem oslavili společnou šedesátku (oba máme 30). Dostali jsme spoustu úžasných dárků, NutriBullet jsem vám už představovala, nové deskovky (Time´s Up od kamarádů z Brna, Zaklínače od manžela). Největší pomocník je ale náš nový člen rodiny, robot Eta Gratus. Z 90% byl zamýšlen jen jako hnětač na chlebové těsto, (a řeknu vám, že chleba od té doby jenom kvete :-) ), ale co ho máme doma, jede téměř denně, testujeme, co vydrží. A zatím drží na jedničku :-)


Trochu teď doma ujíždíme s dětmi na sušenkách. Testujeme nové recepty a narazili jsme na mandlové cookies na stránkách Muffinária. Vřele doporučuji vyzkoušet, jsou výýýýborné! A robot, ten zvládá těsto připravit na jedničku!


Mějte se krásně!

P.

1 komentář:

  1. Až se zima zeptá, bude koukat na pilnou hodpodyňku :-)

    OdpovědětVymazat