úterý 1. července 2014

Z Kraje, ze Dna pytle...

Ze kterého že Kraje? Ano, správně, z toho ve Středozemi. A to že kde je? Ano, správně, v knihách J. R. R. Tolkiena. Je totiž naše srdcovka. Já jsem četla Hobita poprvé v páté třídě, trilogii Pána prstenů pak na střední škole. Před rokem jsem si pro osvěžení paměti Hobita přečetla znovu v angličtině, poté, co šel do kin druhý díl filmu. Můj muž má přečteno a uloženo v knihovně téměř všechno, co Tolkien napsal. Některé tituly v několika vydáních. Některé i v originále. Fantasy žánr vůbec u nás zabírá téměř celou část knihovny.




Naše nadšení s námi sdílí i naši bratři - Kubovi i moji. A právě jeden z těch mých - David - má zítra krásných 12 let. A protože je věrným fanouškem jak LOTRa (Lord Of The Ring - pro ne až tak fantasy nadšence ;-) ), tak také Hobita, bylo jasné, že dortík bude mít Tolkienovskou tematiku. Dno Pytle, ve kterém bydlí Bilbo a poté i Frodo Pytlík, byl nápad mého muže (abych mu přiznala veškeré zásluhy) :-). Maceška Jarmila první nebyla moc ráda, jaký dort jsme to vybrali, prý se jí to zdá jako nějaké mraveniště s jakýmsi trpaslíkem, ale taťka jí vysvětlil, že je to hobití nora s čarodějem Gandalfem. Teta Mery zase překřtila Gandalfa na Gargamela, tak jsme si na oslavě nejen pochutnali, ale krásně jsme se i zasmáli. Vnitřek je krtkův dort s tvarohovým krémem, který jsem pekla už Zuzance - ZDE. Dortík jsem si nakreslila asi už před dvěma měsíci.


Neskromně hlásím, že mám z výsledku obrovskou radost. Díky radám k nezaplacení od nejlepší pekařky dortů široko daleko - Lucky Talašové (třeba mantinely z máslového krému, aby mi šlehačkový krém nevytekl ven a nerozpouštěl potahovku) je dort konečně celkem rovný a souměrný, neteče po stranách a nepropadá se. 
Příprava, pečení a zdobení mi zabrali 2 dny, uf. Ale užila jsem si to maximálně, Zuzanka je na prázdninách, Adámek přes den pořád ještě dost spinká, manžel byl dnes doma, tak pohlídal, případně tlačil trávu z extrudéru... :-) Jak dortík vznikal, měla jsem čím dál větší radost. Poslední tečičkou na dortu měl být nápis na straně "Dádovi k narozeninám". A to bych nebyla já, abych si to nějak nepokazila. První jsem si rozmazala "k". To jsem naštěstí zamaskovala sudem. Dort jsme pofotili, sbalili, odvezli na oslavu, předali, nesli do lednice a zpátky, fotili s oslavencem, krájeli a jedli. Pořád mě hřál úžasný pocit, jak se mi podařil a že udělal Dádovi radost. Až když jsem doma večer stahla fotky do počítače a šla psát na blog, tak jsem si všimla, že místo "narozeninám" jsem napsala "narozenám"!!!
Přísahám, nevšimla jsem si toho za celý den ani já, ani manžel. Pokud si toho někdo všiml na oslavě, taktně všichni mlčeli. Tak si tady teď rvu vlasy, psala jsem to sice celkem kvalitně unavená (Adámek si zrovna včera v noci řekl, že nebude spát), ale abych si nevšimla takového překlepu... No co už. Příští rok to napravíme, aspoň vím, na co dalšího si dávat pozor :-D 

Moje dílna :-)

















2 komentáře:

  1. A vy jste ho fakt nakrojili :o) Do takového díla by mi to snad ani nešlo!
    Smekám Peti a moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Týýýý brďo, teda Petruš, zírám s otevřenou pusou! Ten je výstavní!!!

    OdpovědětVymazat