La Pizza Celeste

Dneska jde na "pizzu" narazit úplně všude. Vedle té klasické, na kterou si vždycky ráda zajdu do dobré pizzerie, se vyrojilo spoustu napodobenin a odvozenin, které mi už tak úžasné nepřijdou. Mražená hotová pizza, z nichž si pochutnám jenom na Ristorante od Dr. Oetkera, pizza rohlíky, pizza šneky, pizza tyčinky, pizza buchty, minipizzy... Všechno je to dobré, ale (alespoň pro mě) to má s pravou pizzou společný jedině název. Prostě pravá pizza má podle mě mít extra tenké těsto, křupavý kraj, jako základ dobré rajčatové sugo a nahoře cokoliv, co nám chutná. U nás na pizze většinou nesmí chybět olivy, kukuřičky a šunka. V restauraci si moc ráda dám pizzu se čtyřmi sýry nebo s kuřecím masem a špenátem.

Hledala jsem, co znamená slovo pizza, myslela jsem, že to bude nějaké podobné romantické označení jako croissant (půlměsíc). Podle wikipedie pochází označení z neapolského dialektu ze slova picea, což bylo označení pro placku kynutého těsta, na kterou se dávali další ingredience. Romantika velice žádná, ale představa takového těsta pečeného v Neapoli v 17. století je určitě o moc lepší, než následné převzetí pizzy Amerikou a výroba mražených polotovarů.

Když jsme s manželem studovali, peněz moc nebylo, do restaurace jsme moc často nechodili, tak jsme hledali, jak si udělat dobrou pizzu doma. Objevila jsem tehdy knížku Bible domácího pečení od Rose Levy Beranbaumové, ve které jsem krom spousty dalších skvělých receptů našla i recept na pizzu. I když byl postup popsaný na několika stránkách, příprava je až směšně jednoduchá na to, jaká delikatesa z toho vyleze. I název receptu - Pizza - vrchol dokonalosti - mluví za vše. K připravě potřebujete jenom mouku, vodu, droždí, cukr a sůl (plus samozřejmě suroviny nahoru), váhu, případně hrnek, pár plastových misek a plech na pizzu. No a troubu :-)

Pizza – Vrchol dokonalosti (Rose Levy Beranbaum – Bible domácího pečení)

Těsto na 1 pizzu (v závorce množství dle receptu, mimo závorku upravené množství pro kulatý plech na pizzu dostupný v Tescu, Kauflandu, …):

      147g (113g - 3/4 šálku a 1 PL) mouka hladká speciál

      ½ čajové lžičky (ČJ) instantní droždí

      ½ ČL cukr krystal

      ½ ČL sůl

      103g (79g - 1/3 šálku) voda (ohřátá 10 sekund v mikrovlnce)

Postup (v knížce je postup vysvětlen velice podrobně, já píšu, jak jsem si jej zaběhla sama J ):

Do mísy si odvážíme mouku (pokud pečeme více pizz, já jsem zvyklá na každou si chystat těsto zvlášť, většinou peču 3-4 pizzy, mám tedy 3-4 plastové misky, ve kterých mi leží 3-4 bochníčky těsta, každé odvážené zvlášť. Možná je to složitější, ale nějak jsem si to tak zvykla J Navíc si můžu vytahovat po jednom těstě, když je nechci péct všechny najednou. Ale zřejmě by šlo udělat i velký bochník a pak rozdělit). Do hrníčku odvážíme vodu, dáme na 10 vteřin do mikrovlnky, mezitím přidáme do těsta droždí, zamícháme, pak cukr a sůl, nakonec vlijeme vodu a vařečkou zamícháme tak, aby se suroviny spojily a mouka navlhla (nehněteme, v těstě nám zůstanou hrudky – to je žádoucí!).

Menší plastovou misku vytřeme olejem, vložíme hroudu těsta, navrchu taktéž potřeme olejem a přikryjeme potravinářskou fólií a necháme kynout, min. 1 hodinu, max. 3 dny (pokud nebudeme péct hned, hodíme po hodině do ledničky a vytáhneme 1 hodinu před tvarováním. Podle mě je těsto nejlepší na druhý den, ale většinou si vzpomenu, že chci pizzu ještě ten den, takže u nás kyne 1 – 3 hodiny, to už do ledničky nedávám).

Tvarování – po vykynutí těsto vytáhneme z misky a uděláme si bochánek tím, že jakoby vytahujeme těsto od prostředu a zakládáme dospodu (jak to jenom popsat…). Prostě se snažíme udělat těstu face-lifting – abychom ho nahoře vyhladili a vytahali a přebytečnou kůži zastrkávali dospodu :-D

Potom znovu trochu vyolejujeme misku a vrátíme bochníček zpátky, přikryjeme, ať nám neosychá. Pustíme troubu na 250°C, já peču na horkovzduch, rošt dám do spodní třetiny a připravím si plech na pizzu. Než se trouba rozehřeje (plech nenahřívám, troubu nijak nerosím), chystám si suroviny – vařím si rajčatové sugo (vždycky na něj zapomenu a dělám těsně před – ideální by bylo mít ho už vychladlé a připravené, nojo… J ), strouhám sýr, krájím olivy na kolečka, cibuli, … 

Rajčatové sugo dělám podle Darinky Sieglové z Apetitu. Na 4 pizzy si nakrájím menší cibuli na kostky, k tomu pár stroužků česneku, osmažím na olivovém oleji, přihodím k tomu jednu 400g konzervu loupaných rajčat (buď krájených, nebo celých - ty si pokrájím sama), přidám oregano, cukr podle chuti, a povařím, dokud to trochu nezhoustne. Nakonec to trochu pohladím ponorným mixérem, ale tento krok podle mě potřeba není. Dřív jsme dávali jenom protlak, předtím dokonce kečup, ale se sugem je pizza nejlepší :-)

Co se týče sýra, většinou jsme za sýrové barbary a sypeme normálním eidamem, ono tady na vesnici ani nic moc jiného sehnat nejde... Umím si představit, že s parmazánem by to bylo o moc lepší, ale zatím to necháváme tak :-) Jak už je trouba rozpálená, plech si potřu olejem, roztáhnu na něj těsto (z té větší dávky se dá krásně roztáhnout na celý plech), dám chvilku zapéct do trouby (tak 2-3 minutky), vytáhnu a teprve potom pokladu – sugem, dalšími surovinami, sýrem, kořením – a šup zpátky do trouby, dokud nejsou zlaté kraje a sýr. Sugo se snažím rozetřít co nejvíc na kraje, aby měly pěknou barvu.

Pak už jenom nakrájím a papkáme J 

Jsme s manželem velcí fandové filmového průmyslu, děti to zřejmě zdědili po nás (už i na Adámkovi v jeho pěti měsících se dá pozorovat velká záliba ve sledování obrazovky) :-) Jednou za čas pořádáme filmové večery, kdy se sejdeme u nás s kamarádkou Mágou a snažíme se kulturně vzdělávat podle knížky 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete. Strašně moc se na tyto večery těším, užívám si pohodičku, dobrý film a nějakou tu baštu - ať už pizzu, hamburgery z hranolkami nebo cokoliv jiného :-)

Buon Appetito!! P.