Stolový bunkr pro naše draky

Milé tvořilky,

hlásím se z dílny po téměř třičtvrtě roce, během kterého, musím přiznat, mé tvoření mírně (řečeno) pokulhávalo. Veškerá kreativní činnost se omezila na malování či vymalovávání pastelkami, stříhání nůžkami, barvení vodovkami, modelování z plastelíny a podobné dětemlibé aktivity. Což o to, s dětmi mě tvoření velmi baví, nejen kvůli tomu, že právě při těchto aktivitách jsou děti celkem klidné, téměř nic nerozhazují a spořádaně vydrží sedět někdy i hodinu v kuse u stolu :-) Nicméně tvoření tohoto druhu mi většinou částečně ukojí mé tvořivé chutě a večer už se jenom svalím k seriálu a na tvoření "dospělácké" už mi nějak nezbývá sil. Mírné zlepšení očekávám od začátku školního roku, kdy mi moji dva starší draci nastoupí do školky a doma mi zůstane "pouze" novorozeňátko, které vetšinu dne prospí a já (snad) budu mít trochu času pro šití :-)

Když občas hodně svrbí ruky, vezmu do nich háček a nějaké drobnosti zkouším. Zhruba před půl rokem mi má kamarádka Magda ukázala návod na háčkovanou panenku, o které pro vás chystám přispěvek, jakmile doháčkuji druhý exemplář pro naši nejmladší Bětušku, která se zatím ještě vyhřívá v bříšku, ale moc dní jí tam už nezbývá... :-)

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o zpracování šitého bunkru pro děti. Prej v těhotenství ženu popadá hnízdící instinkt. Pokud se dobře vzpomínám, u mě to platilo v prvním a ve velmi mírné formě ve druhém případě. Třetí bylo bohužel tak krátké, že jsem se nestihla ani rozkoukat, a ve čtvrtém mě nějaké hnízdící pudy nechávají naprosto chladnou. Řekla bych však, že se naší rodině nevyhnuly, jen si je za mě vybírá naše nejstarší dcerka Zuzanka. Jakmile ráno otevře oči, už tahá deky, polštáře, pastelky, papíry, nočník, toaletní papíry, koš, nádobí, oblečení... Zkrátka všechno, co by mohla ve "svém" domově potřebovat, a už staví. Kdekoliv. V kuchyni, v obýváku, v pokojíku, na chodbě, jednou dokonce už i na záchodě. Což o to, tyto kreativní počiny u svých dětí plně podporujeme. Nicméně deky jsou klouzavé a tak po hodinovém stavení bunkru následuje co pět minut: "Mami, spadly nám dveře, pojď nám to postavit!" "Mamiiii, ta střecha tu vůbec nedrží, co s tím mám dělat?" "Mamííííííí, Adámek zase vlezl bokem a všechno mi zbořil...". Po pár dnech vás to přestane bavit, sednete k internetu a hledáte řešení. A jakmile děti vyjedou na výlet s babičkou, i přes vysoký stupeň těhotenství a vysoké teploty za oknem sednete k šicímu stroji a šijete. Z části, aby měly děti radost, z části, abyste měli klid vy :-)

A zrovna takové okénko se mi naskytlo včera. Děti vyrazily s babičkou na výlet do Kroměříže a já se konečně hecla a pustila se do šití. Cílovou destinaci stanu jsem zvolila v kuchyni, protože tu přeci jen trávíme nejvíc času a protože rozmístění stolu a židlí, na kterých stavíme deky, mi přijde takové nejhezčí (a stan největší, což u tří dětí za chvilku určitě nebude na škodu). I šití jsem si snesla dolu, protože v podkroví v zašívárně je teď nehorázné vedro. A jelo se :)

Základna - na tohle je třeba ušít stolový bunkr... V hlavě je
jenom matná představa, ale to se určitě při šití vytříbí :-)

Zkoušela jsem si namalovat něco jako plánek, ale
rozměry mi stejně moc neseděly, tak nakonec jsem šila
spíš od oka a průběžného přikládání ke stolu...

Po roce vytažena patchworková sestava <3

Konečně přišla řada na krabici s látkovými odřezky :-)

Šijem!!

Dokonce jsem vytáhla i záclonu od tchýně, kterou mi kdysi
dala na zpracování v potvořeníčku... Na okýnka ideální!

Docela jsem si patchworkově zařádila... Oproti klasickému
sendvičovému patchworku ale tady doporučuju všechny
spoje olemovat, protože jsem šila jen jednu vrstvu.
A znaje své děti neposedy, bude to asi jednodušší než
pořád spravovat...

První stěna hotová!

Občas je dobré mrknout i na žehličku, jaká je na ní nastavená
teplota... Nebo budete muset přešívat okno jako já :-D

Dveře už se taky rýsují, už to dáváme dohromady...

Stěnu vlevo od čelní jsem se rozhodla zdvojit a vylepšit
kapsičkami, ať si mají děti kam uložit svoje poklady...

Jako strop jsem původně chtěla použít bílé plátno, ale
babička našla staré povlečení, které se mi víc hodilo do modra.
Tak se řezalo a rozkládalo :-)

Po chvilce se ze sešívání bunkru stala docela výzva... :-)

A základ je hotový do večera, než děti přijely :-) Adámek
už se neprobral z vytuhnutí z auta, ale Zuzka to ještě stihla
zkontrolovat :-)

A ráno už jsme začali stěhovat domácnost, i když bylo ještě
třeba olemovat spoje a spodek bunkru...

...jenom chvilku si tu, mamko, odpočinem a pak to můžeš
dodělat! :-)

A tady už je hotovo. Děti si ještě řekly, co by chtěly dodělat.

Zvonek pro pošťáka a pro návštěvy...

Č.p. a poštovní schránka :-)

Kuk! 

No a samozřejmě kytičky do okna, ať to tu máme hezké :-)

Tak jsem se po několika měsících bez šicího stroje dosyta vyřádila. Radost mi nepokazilo ani to, že jsem se v noci nemohla pohnout, jak moc mě po takové době bez tréninku bolela záda :-) Ráno jsem to rozchodila a dnes jsme ještě doladily detaily. Zuzka chce v bunkru spát, nějaké odřezky modré látky mi ještě zbyly, tak možná ještě dojde na polštářky a patchworkovou deku do výbavy... Ještě budu muset asi všít klín vedle vstupních dveří, nějak nám to tam nedovírá, a na internetu jsem viděla ještě krásný stolový domeček, který měl vevnitř našitou aplikaci krbu s ohýnkem, tak ve mě ještě hlodá červíček, kdy to tam šupnout, jestli před porodem, nebo až po... :-) Ale asi nechám děti chvilku si domečku užít a uvidíme, jak to vyhnije :-)

Adámek má 2 roky!

Před pár dny oslavil náš syn Adam druhé narozeniny. Jako správný kluk nedá dopustit na auta, když potkáme traktor, je v sedmém nebi, na procházku nám stačí stoupnout si k hlavní silnici a říkat si, která značka auta jede... Když pohádky, tak Auta od Disneyho. Když hračku, tak angličáka.

Volba narozeninového tvoření tak vůbec nebyla složitá :-) Dort s Bleskem McQueenem a cestovní silnice (když má Zuzanka na cesty pastelkovník, Adámek si může k babičkám, případně na výlety balit autíčka).

 Už před nějakou dobou jsem si pořídila sadu forem na trojpatrový "crazy" dort od Dedry - teprve tentokrát se naskytla příležitost vyzkoušet je, na serpentiny :-) Myslela jsem, že piškot z 10 vajíček bude stačit. No, nestačil - piškot vyšel na největší a nejmenší formu, do prostřední jsem ještě musela dodělal ořechový korpus (ať je trochu změna).

 Nutno dodat, že než jsme se dostali k vyfocení sfoukávání svíček, bylo autíčko sežráno Adámkem a kaktus Zuzankou :-)

Dort se snědl docela rychle, chtěla jsem, aby měl synek i nějakou trvanlivější věc. Na internetu jsem před časem viděla krásně nápaditou a přitom jednoduchou cestovní garáž a silnici. Adámek je hodně trpělivé dítě, ale i on má někdy dlouhou chvilku, když musíme někde čekat. Tohle by nám mohlo pomoct vydržet v čekárnách :-)

Původně jsem chtěla garáž se silnicí udělat podobně jako pastelkovník - na půlky a na zip, ale o svém vlažném vztahu se zipem jsem tu už mluvila několikrát. Tak jsem to nakonec vyřešila suchým zipem a pro jistotu, aby autíčka nevyjížděla, skládáním na třetiny. Nevím, jak dlouho vydrží čárkování silnice - je ručně vyšité, když se trochu snažíte, jde lehce přetrhnout :-) Možná bych to pak zkusila pořešit nějakou bílou fixou na textil.

Adámek si zatím hraje jenom doma, ale už se nemůžeme dočkat, až vyzkoušíme silnici někde v terénu :-)

Adámku můj milý, ještě jednou Ti přeji k narozeninám jen to dobré, zdraví, Boží požehnání a spoustu lásky. Jsi naše požehnání!

Maminka

Háčkovaná patchworková deka

Konečně! Zase jeden větší, tentokrát háčkovací projekt dokončen! Trvalo "jenom" půl roku od prvního švihnutí háčkem do posledního pevného oka a dočkala jsem se své vysněné televizní deky.
Zjistila jsem, že od té doby, co háčkuji tyto větší věci, se mi neskutečně zlepšila trpělivost a důslednost. A Bůh ví, že jsem to potřebovala, takže - ať žije háčkování!

Po chvilkách, při návštěvách, ale převážně u seriálů, občas na háčkovacích srazích u nás doma nebo v místní knihovně, čtvereček za čtverečkem se mi rodilo všech 130 kousků, které bylo na televizní deku potřeba. Návod jsem našla na stránkách DROPS design, deku si pojmenovali jako Sierra Leone, háčkovaná z příze Drops Big Delight, spojováno přízí Drops Nepal (vše najdete v odkazu), vše háčkem č. 5. Vy, co háčkujete, si určitě umíte představit mou radost, když se mi konečně v krabičce sešly všechny čtverečky! A vy, co děláte i do patchworku, určitě chápete, jak ráda jsem si čtverečky potom skládala na zemi a vymýšlela, jak půjdou za sebou :-)

První jsem přemýšlela, jestli dát tmavší a světlejší řady, případně úhlopříčky. Nakonec jsem se rozhodla pro nahodilé rozložení, takže jsem vlastně mohla čtverečky zase poskládat do krabičky a při sháčkovávání dávat pozor jenom na to, aby vedle sebe neležely dva úplně stejné. Musím přiznat, že samotné sháčkovávání pro mou trpělivost bylo asi horší, než samotná tvorba čtverečků :-)

Řekla bych, že na pár měsíců je má deková úchylka uspokojena. Jak se ale znám, někdy z jara se pustím do další deky, třeba tentokráte zase šité :-)

Nicméně, háčkování mi teď nahrazuje téměř veškeré tvoření (pokud nepočítám to kuchyňské jedlé), zřejmě díky mému háčkovacímu křeslu, které mám usazené v obýváku přímo ve středu dění. Můžu se do něho usadit během dne a s háčkem v ruce sledovat, co děti vymýšlejí za vlastní tvorbu. Občas mě i nechají háčkovat, případně háčkují se mnou nebo mi aspoň na mou práci svítí (poslední dobou je u nás nejoblíbenější hračka baterka) :-)

Své rozháčkované věci a právě potřebné příze a háčky jsem si přesunula do košíku z pedigu, který mi k narozeninám vytvořila moje šikovná tchyně Dáša. A jak jinak, než s mojí milovanou levandulí :-)

Toliko zprávy z mé dílny. V plánu mám teď menší háčkování, čepice pro děti (první už je na světě a vyfasoval ji manžel, protože neumím odhadnout velikosti :-) ), háčkované svícny a nějaké vánoční háčkování. Budu informovat, jak se to daří :-) Mějte se krásně!

Zázrak zvaný zralý černý bez

"Před heřmánkem smekni, před bezem klekni."

Ano!! Po letech slibování, přemlouvání a prázdného odhodlání to letos konečně klaplo - podařilo se mi shromáždit plody černého bezu a něco z nich i vytvořit :)

Začalo to docela nevinně, výpravou "na houby". Ty jsme nenašli, ale když už jsme byli venku, vydali jsme se hledat aspoň černý bez. A našli! Ten den sice jen malý košík tak akorát na zkušební dávku likéru, ale jelikož nám zachutnal, vydal se náš děda Peťa ještě na jednu, tentokrát už čistě bezinkovou výpravu. I přes silný vítr, který včera fičel, vyrazil do metrových kopřiv za dědinu, kde rostou nejlepší a největší kozičky, a se silným zapálením (jak říkal kamarád, zřejmě z těch kopřiv) natrhal celé dva desetilitrové kýble. Tak se jdu s vámi podělit, co jsme s nima vykoumali :-)

Dopředu vás varuji - pokud máte rádi v kuchyni pořádek, vaření se svinčíkem vás znervózňuje a zakládáte si na tom, že vaše ruce a nehty jsou upravené a hlavně nezabarvené, přečtete recept, ale do vaření se nepouštějte, mohlo by vás to porazit :-)

Bezinkový likér

První se podíváme na alkoholovou dobrotu z této vitamínové bomby.

2,5 kg čerstvých plodů (kuliček) černého bezu (když nasbíráte 10l kybl, bude to po obrání akorát)
voda na zalití bezinek tak, abychom je utopili 
1 citron
2 ČL mletá káva
6 ks hřebíček
1,5 ČL mletá skořice
1,5 kg cukr
2 balení vanilinového cukru
1l rum (případně 0,5l rum a 0,5l vodka)

Základem je touha po dobrodružství, tedy vzít kyblík, vyrazit do přírody a škubat a škubat, dokud nemáte kyblík plný. Myslíte, že to nejhorší máte za sebou... No, nemáte. Teď budete obírat, což vám zabere tak hodinku (za předpokladu, že vás děti nechají v klidu nebo že si to necháte až na večer). Silně doporučuji každou kuličku, která vám spadne, co nejrychleji zvednout. Nevěřili byste, kolik nepořádku dokáže taková rozšlápnutá kulička na papuči nadělat, když se s ní projdete po domě!
A POZOR - pokud by vás lákalo si při obírání některou kuličku sezobnout, zkuste tomuto pokušení odolat. Plody černého bezu jsou za syrova mírně jedovaté, mohl by vás chytit silný břuchabol s průjmem či zvracením. Vařením či sušením se to neutralizuje. Prej. ;-)

Obráno? Super. Teď, pokud chcete, propláchněte černý bez pod vodou a zbavte prachu a nečistot. Potom zalejte vodou, aby kuličky byly ponořené, řekněme přibližně 2l vody. Dejte vařit a přidejte na plátky nakrájený citron, kávu, po 2 minutách varu skořici a hřebíček, nechte ještě 5 minut povařit a odstavte z plotny. Zakryjte a na 24 hodin můžete jít dělat něco jiného. Třeba sirup ;-)

Jestli jste mysleli, že sbírání a obírání je ta nejšpinavější práce, pojďte si teď zkusit zcedit výluh. Budeme cedit dvakrát, ať si tu červenou pěkně užijeme :-) První prožeňte výluh přes sítko jen tak, abyste zachytili kuličky. Ty si dávejte bokem do misky. Na druhé kolo vemte utěrku, kterou jste ochotni obětovat, vložte do cedníku, přeceďte výluh znovu a nakonec po troškách zabalte kuličky bezu a pořádně vymačkejte - bylo by škoda ty vitamíny nevyužít do syta!

Teď si zanadávejte, jaký to dělá bordel, pouklízejte si celou kuchyň, tím se uklidníte a můžeme pokračovat. Do výluhu přidejte cukr, přiveďte k varu a nechte 7 minut vařit. Než to vychladne, můžete pomalu nachystat flašky na stočení. Do vychladnutého základu přilejte alkohol. Můj původní recept říká litr rumu, druhou várku zkouším půl napůl s vodkou, což se mi osvědčilo (ještě se slivovicí) u višňovky. Teď už jen zbývá stočit do flašek a pomaličku koštovat :-)

Sirup z plodů čeného bezu

Tak jo, přiznám se. Původně jsem chtěla celé množství bezinek (po otrhání kuliček cca 5 kg) použít na likér. Jenže trochu toho vitamínu C jsem chtěla na zimu připravit i pro děti. Druhou půlku sklizně jsme teda obětovali na sirup.

2,5 kg čerstvých plodů černého bezu
3,5 l vody
1 citron
60g kyseliny citronové 
3 kg cukr

Kuličky propláchneme, zalejeme vodou a vaříme podobně jako u likéru, jen místo koření přidáme citron a polovinu kyseliny citronové. U sirupu ale kuličky trochu rozmašírujeme rukou, případně ponorným mixérem. Vaříme 10 minut a odstavíme. Můžeme nechat také 24 hodin luhovat (já jsem nechala), některé recepty nechávají jenom vychladnout a pak pokračovat. Ať tak či tak, ta největší sranda nás teprve čeká :-)
Jestli jste si mysleli, že cezení koziček na likér bylo dobrodrúžo, tak teď nahoďte zástěru (vlastně, možná jste ji měli nahodit už na začátku), obalte nervy kouskem čokolády a jdeme na to. Rozmixované plody nejdou cedit až tak jednoduše jako celé kuličky, doporučuji tedy přestěhovat se s celou operací ke dřezu. První zase jenom čistě přes sítko, podruhé přes utěrku.

Celou dobu jsem si připadala jako Bathory ve své slavné koupeli. Jestli ona chudina taky jenom nevařila bezinkový sirup! Nicméně, po ukončení této fáze doporučuji opět trochu poklidit v kuchyni a uklidnit tak pocuchané nervy.
Pak už zbývá jen přisypat cukr a zbytek kyseliny citronové, mírně zahřát a promíchat do rozpuštění. Do flašek můžeme slét teplé, nicméně radši ještě pojistěte sterilováním. Já to řeším horkovzdušnou troubou, do spodu plech, do něj vodu, do ní flašky (pozor kolem ventilátoru, nechte tam trochu místa, už mi tam jedna flašečka sirupu z bezových květů rupla a zaneřádila troubu, šuplíky pod ní, zem v půlce kuchyně...). Na 200°C cca 10 minut. Horké vytáhnout z trouby a nechat vychladnout položené.

A teď to nejdůležitější. Pořádně si flašky označte, jinak by se vám mohlo stát, že budete v zimě dětem dávat sirupek do čaje a on v něm bude plavat i alkohol a kafe :-) Ještě malá rada - pokud byste chtěli zachránit zapatlanou utěrku, hoďte ji do lavórku s teplou vodou, přilejte štamprličku Sava a nechte chvilku máčet. Měla by se odbarvit :-)

Tak. Jsem teď na sebe docela hrdá. Ne jenom, že jsem po tolika letech konečně z toho černého bezu vyždímala, co se dalo (tedy květy i plody), ale zase jsem po dlouhé době našla trochu času sepsat nový příspěvek na blog. Ne, že bychom přes léto zaháleli, už se nám špajzka plní i jinými likéry (višňovka, ořechovka) a sirupy (bezový květový, višňový, kopřivový, rybízový), ale nějak není čas psát. Nevadí, v zimě zase bude :-)

Na konci srpna jsme s manželem oslavili společnou šedesátku (oba máme 30). Dostali jsme spoustu úžasných dárků, NutriBullet jsem vám už představovala, nové deskovky (Time´s Up od kamarádů z Brna, Zaklínače od manžela). Největší pomocník je ale náš nový člen rodiny, robot Eta Gratus. Z 90% byl zamýšlen jen jako hnětač na chlebové těsto, (a řeknu vám, že chleba od té doby jenom kvete :-) ), ale co ho máme doma, jede téměř denně, testujeme, co vydrží. A zatím drží na jedničku :-)

Trochu teď doma ujíždíme s dětmi na sušenkách. Testujeme nové recepty a narazili jsme na mandlové cookies na stránkách Muffinária. Vřele doporučuji vyzkoušet, jsou výýýýborné! A robot, ten zvládá těsto připravit na jedničku!

Mějte se krásně!

P.